Rozloučit se s prezidentem

Zeptali jsme se účastníka demonstrace.
Co říkáte názoru prezidenta Klause – který prohlásil, že coby zaměstnavatel by se se stávkujícími zaměstnanci rozloučil?

Každý má právo na názor. V případě zaměstnanců názor prezidenta znamená, že nesmí při obhajobě svých hospodářských a sociálních zájmů použít ústavou daná práva na svoji obhajobu a smí jim být za to odepřena práce jako zdroj příjmů. V případě, že by takovýto názor měl platit, je třeba jej uplatnit i na jiné občany. Však už i ústava říká, že jsme stát rovnoprávných občanů.
Koho tím myslíte?
Tak třeba podnikatelé. V jejich případě by pan prezident mohl třeba navrhnout, že když budou využívat služeb daňových poradců, může jim být odejmuto právo na řízení svých podniků a ve prospěch zaměstnanců zabaven celý zisk.
Tedy by to mělo platit pouze na podnikatele?
Třeba i poslanci. Pan prezident by mohl navrhnout, že když budou používat poslaneckou imunitu, tak že se s nimi rozloučíme.
Pan V. Klaus by rovněž mohl navrhnout, že se rozloučíme s prezidentem přistiženým při –, no řekněme, když si na památku něco nenápadně zastrčí do kapsy.
Co ostatní politici?
Obecně u politiků by pan prezident mohl třeba navrhnout, že když nebudou politici odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku a ctít hodnoty lidské důstojnosti, tak se s nimi rozloučíme a když nebudou chtít odejít, třeba na základě výsledků referenda, tak lid vykoná státní moc přímo a to v duchu dobrých tradic dávné státnosti zemí Koruny české, což jak si ze školy vzpomínám udělali několikrát, třeba v Praze v letech 1419 a 1618. Já ovšem nejsem v pozici, abych panu prezidentovi mohl diktovat co si má myslet nebo říkat.
O jaké události šlo?
Už přesně nevím, ale matně se mi jen vybavuje pojem defenestrace. Víc vám, ale už k tomu nepovím.
Děkuji za rozhovor.

Citace z ústavy:
Preambule Ústavy
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,…

Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>