Egyptské události a mlčení českých obhájců lidských práv

Poslední události v Egyptě a Tunisku nutí sdělovací prostředky zhodnotit příčiny této krize. V následujícím textu naleznete shrnutí nejčastějších případně nejzajímavějších názorů.

Ve světových sdělovacích prostředcích se v různé míře schodují na těchto příčinách:
1. Narůstající odpor v arabském světě proti diktátorským režimům podporovaných ze strany Spojených států a západu obecně
2. Prohlubující sociální napětí, podpořené dopady světové hospodářské krize a zvláště posledním růstem cen potravin

Syrský prezident Asad vyjádřil postoj, že chudoba a nejistota jsou hlavní hnací silou povstání v Egyptě a Tunisku, ale lidé v Egyptě jsou rovněž poníženi Mubarakem, za jeho politiku vůči Palestincům a dalším arabským zemím, založené na spolupráci s USA tj. nedostatek míru, invaze do Iráku, toho co se děje v Afghánistánu, a nyní jeho následky v Pákistánu a dalších oblastech. To jsou příčiny, které vedly k tomuto zoufalství a hněvu. Nový arabský svět bude více populistický, bude méně proamerický a méně pro podporu Izraele. Turecko je příkladem toho, co se stane, když se vláda stala demokratičtější na Blízkém východě. Obtížněji spolupracuje s Izraelem a USA na politice, která vyvlastňuje Palestince  nebo zrazuje muslimy.

Zvláště zdražení potravin vidí sdělovací prostředky jako jiskru. Arabské povstání, není nic víc, než špatné sklizně v roce 1788 jež byly příčinou francouzské revoluce. Za událostmi je třeba vidět prudký nárůst světových cen potravin od léta 2010. Poslední události odhalily slabou přijatelnost především  autoritářských režimů v chudých zemích, které dovážejí obilí, ať již v severní Africe dnes nebo zítra v části Asie.  Alžírsko koupilo 800.000 tun pšenice minulý týden a vláda Indonésie nařídila dovést 800.000 tun rýže. Saúdská Arábie, Libye, a Bangladéš, se snaží urychleně o dodatečné dodávky obilí.
Co vyvolalo tento nedostatek potravin. Mimo klimatických jevů – požáry v Rusku, povodně a sucha v Latinské Americe…. a vzestupného ročního nárůstu globální populace,  jsou to změny skladby stravy v Asii, kde rostoucí střední třída přešla na živočišnou stravu, což vyžaduje 3-5 kg krmného obilí pro každý kilogram masa, nebo převedení třetiny úrody kukuřice v USA na etanol pro auta.

Nejen izraelský tisk kritizuje postup amerického prezidenta Obamy jako slabožský, několik příkladů. Šedesát let americká říše udržovala stabilní svět, relativní klid, mír a prosperitu. Aktuální americký prezident Barack Obama ohrožuje americké impérium. Revoluce, která se odehrává před našima očima, je kolaps amerického impéria. Drsná realita událostí na Blízkém východě zcela přesvědčivě prokázala, že očekávání, která byla motivací blízkovýchodních inciativ prezidenta Obamy, byla mylná. Naše schopnost předpovědět, co se stane, je zřejmě ještě menší, než naše schopnost ovlivnit, co se stane.
Obama začal své presidentství návštěvou Turecka, Egypta a Saúdské Arábie, a ve svých projevech se pokusil o vytvoření nových vazeb mezi Spojenými státy a muslimským světem. Jeho poselství bylo určeno muslimům „jsem jeden z vás“. Nechtěl napodobit, svého araby nenáviděného předchůdce, prezidenta George W. Bushe, primitivním voláním po demokracii a svobodě. Bush mluvil o demokracii , ale podporoval potlačování občanských práv, teror  a diktátory. Obama chce ukázat, že podporuje reformy a demokracii, věří, že tak bude více populární mezi masami v arabském světě. Bez ohledu na to, co kdo ve Spojených státech a Evropě říká nebo dělá v tomto okamžiku, nebude sklízet vděčnost milionů Egypťanů jako osvoboditel. Nové režimy budou obviňovat Ameriku a západ jako celek za minulou podporu Mubaraka, nepřátelství vůči muslimům, podporu Izraele, nemorální kulturní vliv, případy imperiélního chování, a za to, že není muslimský.
Americký prezident Barack Obama v sobotu vyzval egyptského prezidenta Husního Mubaraka, aby splnil své sliby na zlepšení demokracie a širších ekonomických možností pro svůj národ. To, co je v současnosti potřebné, jsou konkrétní kroky, které zlepší práva egyptského lidu, řekl během 30-minutového telefonického rozhovoru s Mubarakem. Obama ho tedy nevyzval k odstoupení, ale ani nepodpořil. O den později mluvčí Bílého domu Robert Gibbs v reakci na bezprecedentní protesty v Egyptě prohlásil, že Obamova vláda pohrozila egyptskému vedení přezkoumáním a ukončením vojenské pomoci, která od roku 1975 dosáhla objemu 28 miliard dolarů (v současném kursu přibližně 500 miliard českých korun). Egypt se stal po podepsání mírové dohody s Izraelem druhým největším příjemcem americké pomoci na Blízkém východě – hned po Izraeli. Ročně dostává vojenskou pomoc v objemu takřka 1,5 miliardy dolarů. Pokud je třeba změnit vedení nebo dělat ústupky, to je něco, co má americká vláda provádět v zákulisí. Obama dělá přesný opak, nebezpečně tak připomíná prezidenta Jimmy Cartera v roce 1978 ve vztazích s Íránem.
Obamova zrada Mubaraka je nejen zrada prezidenta, který zůstal loajální k USA, podporoval stabilitu a umírněnost. Obamova zrada Mubaraka symbolizuje zradu každého strategického spojence ameriky v zemích třetího světa. V celé Asii, Africe a Jižní Americe, vůdcové nyní sledují, co se děje mezi Washingtonem a Káhirou. Každý, kdo pochopí poselství, že slovo Ameriky je slovo bezcenné a spojenectví s Amerikou jsou nespolehlivá. Američané ztratili jakoukoliv důvěryhodnost. Výsledkem tohoto bude porozumění nejen arabského světa směrem k Číně, Rusku a regionální mocnosti jako Írán, Turecko a Brazílie. Dojde k posílení radikálních směrů. Potencionální kandidát na prezidenta Egypta Baradej tvrdí, že kdyby se stal prezidentem, uznal by Hamás jako vládce v pásmu Gazy a ukončil všechny sankce proti němu. Závěrečný výsledek z tohoto pohledu bude série mezinárodních požárů, které vyplynou ze ztráty odstrašující sílu Ameriky, a hlavním výsledekem bude rychlé zmizení jako velmoci. Stále více sdělovacích prostředků jmenuje nové a nové země ohrožené jasmínovou revolucí. Různě opakují státy jako Sudán, Saudská Arábie, Jordánsko, Jemen, Alžír ….

České sdělovací prostředky, na rozdíl od bujarého povzbuzování při oranžových, růžových, … revolucí v Ukrajině, Gruzii, Moldávii, Srbsku…, tentokrát s tlumeným hlasem přiznávají, že západ dosud podporoval rodinné diktatury, projevují vážné obavy jaké hrozby z následujících změn vyplynou a jaké dopady to může mít pro arabský lid. Čeští strážci porušování lidských práv, Havel, Pánek či Člověk v tísni aj. si dusud a ani nyní nevšimli porušování lidských práv v muslimských diktaturách, nepospíchají s odsudkem policejních represí ani s vyslovením podpory káhirské ulici. Je to s podivem, vždyť arabská demokratická veřejnost srovnává současné události s pádem Berlínské zdi. Mlčeli, když ve věznicích byli mučeni odpůrci blízkovýchodních diktatur, nevšímli si, že v jejich vězeních je mnohonásobně víc politických věznů než z čeho obviňují Kubu. Mlčí, i když je známo, že protivládní protesty v Egyptě si vyžádaly stovky lidských životů, to je víc, než dřívější nepokoje v Íránu, kdy nemlčeli a z plna hrdla křičeli o zmanipulování voleb. Události v Egyptě české sdělovací prostředky, raději než s Berlínskou zdí, srovnávají s událostmi v Pekingu 1989 na Náměstí Nebeského klidu, kde tanky polačily studentské protesty, asi by tak rádi předurčili budoucí vývoj a nejen v Egyptě. Stahování turistů, tak možná není jen zájmem o jejich bezpečí, ale také snaha o snížení počtu svědků, není snad třeba připomínat kvanta záběrů na netu z Thajska s následky smrtící tsunami.
Příspěvek byl publikován v rubrice Zpravodajství se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.